Sváteční sportovec v Et neteře

01. 10. 2008, Autor: JPa, Komentářů: 0

V Et neteře jsou lidé mladí, kteří rádi sportují. Jsou tam však i lidé méně mladí, kteří sportovali kdysi, pak si dali pauzičku (třeba patnáct let) a teď se ke sportu vracejí strženi kolegy. Přečtěte si popis jednoho triatlonového závodu, který zkušení borci nazývají sprintem, ale který byl pro autora očistcem.
popis Vážení sportovní přátelé, dovolte mi, abych vám popsal průběh triatlonového závodu v Račicích. Jsem k tomu osoba povolaná, neboť vzhledem k mé výkonosti jsem měl všechny a vše před sebou, tedy dokonalý přehled. Začněme však už v pátek odjezdem z firmy. Někteří jezdci naložili svá kola na zahrádky a odfrčeli. Naše skupina (říkejme ji pro orientaci „skupina B“, tím nechci říct, že by byla nějak podřadná, naopak) to měla trochu složitější. Stála před úkolem naložit do hipísácké dodávky WV pět lidí, čtyři kola a bagáž. Pokud si představíte ETN kolo a přidáte k tomu např. kolo Jirky 207, jehož sedlovka dosahuje do výšky vzrostlého Pigmeje a nejde s ní skoro hnout, dojde vám, že to nebylo snadné. Naštěstí skupina B v mládí často pařila Tetris a tak se vše daří. Nakládka je přerušena vpodstatě jen dvakrát. Poprvé přichází Václav a s krhavýma očima mě přesvědčuje, že opravdu jet nemůže, protože nemá natrénováno a třesky plesky ... Když neuspěje, vymůže si alespoň příjezd až těsně před závodem a celkem spokojeně odchází domů. Podruhé nakládku přerušuje opět Václav, když se po pěti minutách vrací. Má u ucha mobil a takto hovoří:„Tak kdy pojedeme, Vašíku (pozn. V. Bittner nejml. – 2 roky)? Dneska? Co jsi říkal? Ano? Dneska? Opravdu? A nejsi unavený? Ne? Opravdu? No tak jo“. Smutně mi oznamuje, že tedy přijede už dnes.

Skupina B vyráží. Brzy jsme v Račicích, potkáváme skupinu A, ubytováváme se a vyrážíme na večeři na veslařský kanál, místo konání zítřejšího závodu. Když ho poprvé uvidím, mírně se mi roztřesou kolena. Kanál totiž ubíhá do dálky, samá voda, kam až oko dohlédne, respektive nedohlédne, prostě strašná štreka. Nic na sobě nedávám znát a slzy beznaděje v očích omlouvám přechlazeným pivem. Naslouchám radám zkušených závodníků, jak se nenechat pokopat při plavání, jak se držet v háku na kole, jak si rozvrhnout síly při běhu a tak dále. S přibývajícími pivy se přestávám závodu bát. Po pěti půllitrech se chystáme k odchodu, čeká nás přeci perný den a musíme být fit. Přichází však Václav s tím, že v pořádku dorazil, a že uspal Kláru i Vašíka. Letmo se mě optá, zda se nemůže ještě odhlásit a po zamítavé odpovědi prohlašuje, že má žízeň. Pokračujeme tedy v probírání taktiky a pozorování tajemné záře nad obzorem, kterou nejprve považujeme za hořící rafinerii v Kralupech a ze které se nakonec vyloupne měsíc v úplňku. Odcházíme spát plni piva a optimizmu.

triatlon_02Ráno začíná příprava na závod. Někteří jdou plavat, běhat nebo jezdit, jiní dolaďují kola (většinou nalepují samolepky). Já přidávám pneumatikám pět atmosfér na správnou hodnotu nahuštění, přidělávám košíček na pití a peru se s držákem blatníku, od kterého někdo vytratil šroubek a lehce ho heftnul drátkem. Kolo jdu projet s Patrikem. Vyjíždíme okolo kanálu svižným tempem, říkám si, že takhle by to mohlo jít a můj plán jet dvacet kilometrů na kole pod jednu hodinu by mohl vyjít. Ptám se Patrika, jak rychle to vlastně upalujeme? Odpověď:“16 km/h“ mě vrací zpět na zem. No snad to půjde rychleji. Vracíme se na základnu, hřeje mě pocit, že mám před startem něco najeto. Následuje brandování závodníků za významného přispění Terezy a Verči Černohorských, které mají s omalovánkami nejčerstvější zkušenosti. Malují se s tím pečlivě, i když prohlašují, že nic tak složitého a divného jako je ETN sluníčko ještě nedělaly. Čas běží, poledne se přehnalo, takže balíme vše potřebné a vyrážíme k prezentaci. Na naši skupinku, která začíná kamarádem Kruťákem na časovkářském kole s disky a končí mnou na ETN kole, je zajímavý pohled a právem se nám dostává pozornosti. Na závodišti se setkáváme s dalšími ETN účastníky a s početnou skupinou ETN Fans. Zapisujeme se, necháváme se ještě počmárat čísly, ukládáme věci do depa a je čas začít se připravovat na výkon. Moderátor všechny vítá, sděluje důležité informace o počasí, organizaci a podobných věcech. Řeč končí slovy:„ ... také právě otevřel stánek s gulášem a pivem, kde se budete moci po závodě občerstvit, jak už to nyní dělají borci z É Té Netera“. Začínáme se protahovat a rozklusávat. Tradiční Václavově otázce ohledně jeho účasti se dostává tradiční odpovědi. Blíží se start. Lezeme do vody, o které mi Patrik tvrdil, že je teplá. Překonávám drobný infarkt, a řadím se k ETN Survive Teamu (Václav, Hobzáč, Jirka 207, Martinové Sajal a Vrbata). Někde vpředu číhá na zvednutí pásky ETN Race Team (Černohor, Hrašák, Lukáš Blail, Patrik).
popisStart. Voda přede mnou se začíná vařit, jako kdybyste přítelkyni v nepříjemných dnech hodili mezi piraně. Pamětliv rad zkušených si dávám pozor na kopance, ale zjišťuji, že zbytečně, neboť v mé bezprostřední blízkosti se skoro nikdo nevyskytuje. Po asi minutě usilovného plavání zjišťuji, že první obrátková bójka, kterou vidím přes vzdálenou hlavu Jirky 207 (to je zajímavé, že ho v davu poznávám, voda by přece měla výškové rozdíly mazat), se ani trochu nepřiblížila. Po břehu kráčí moje žena a oba synové, vylézt je z výchovného hlediska nemožné. Umřu tady! S pár dalšími zoufalci pokračuji ve zrychleném koupání. Po dalších nekonečných minutách je tu první oranžový pytel. S radostí okolo něj točím, přestože si uvědomuji, že ještě nejsem ani v půlce. Záchranáři na člunu začínají okolo mě mlsně kroužit. Ne, mě ještě ne! Vemte si toho za mnou! U druhé bóje slyším zprávy z reproduktoru:“Z vody nám vylézají první borci, je to Zbyněk Hraše a Martin Černohorský“. Fajn, však jsou to klucí plavcí, jen ať jim to šlape. Plavu si tedy dál, tělo se uvolnilo, dýchání uklidnilo, počasí je fajn. O závodě jsem průběžně informován, i když ne vždy přesně, např. „prvních pět kilometrů na kole má za sebou Martin Hraše“. Vidím, že depo se vyprazdňuje, to je dobře, alespoň bez problémů najdu kolo. Začíná mě však trápit myšlenka, jak se důstojně dostanu z vody na molo. To přece nemůžu vylézt. Navíc kdo se to k němu blíží? Polouš! Kurnik, to nemá na focení nic lepšího? No nemá, všichni ostatní jsou už pryč. Škrábu se tedy z vody, s úsměvem posílám Pavla někam a ploužím se do depa, kde už na mě čeká šílená skupina ETN Fans s transparenty. Foťáky cvakají, povzbudivé věty padají, až začínám mít dojem, že vedu celé závodní pole.

popisNasedám na kolo a vyrážím na asfalt. A už je to tu zase. Tady taky umřu! Tohle tempo nemůžu vydržet. Ta obrátka vůbec není vidět. Tudy mám jet ještě třikrát? Umřu!!! A patří mi to. Ladím posez, zalehávám do hrazdy, kterou ETN kolo nemá. Postupně se rozjíždím. Sem tam mě předjede nějaká skupinka, ale že by to bylo nějak často, to zase ne. Konečně je tu obrátka, v dálce je vidět brána cíle, první kolo bude za mnou. Peru se s protivětrem a zakrátko zdravím jásající (alespoň mě to tak připadá) tribuny. Jedu dobře. Pocit mi trochu kazí Hobzáč, který se okolo přežene se slovy:“jedeš nebo jdeš?“. Ha, ha, ha. Chci tě vidět na běhu. Václav mě předjíždí s úsměvem od ucha k uchu. Kurnik, furt dělal drahoty a teď si jede jakoby nic. Průjezd bránou a začínám potkávat první běžce, našim samozřejmě fandím. U občerstvovačky na obrátce opět odmítám občerstvení s vysvětlením, že bych vyšel z rytmu. Pravda je taková, že mám strach, že bych se už nerozjel. Na konci třetího kola dojíždím Hrašáka. Ještě běží první, ale ten za ním ho nepříjemně stahuje. Mám ho přejet? Mohl bych to udělat jakože jsem omdlel, to by mi každý uvěřil. Jdu na to! V poslední chvíli se mi tam však připlete cyklista, kterého jsem dojel!!! Ty jo, je to možný? Euforii střídá nejistota. Kolikáté kolo to vlastně jedu? Čtrvrté. Ale ne, kurnik, teprve třetí, no co se dá dělat. Čtvrté kolo už jedu na vůli, předjíždím ještě asi tři cyklisty a spoustu běžců (mě v tu chvíli nikdo nepředběhl, hurá). Mezi nimi velice slušně kluše i Hobzáč, jak to sakra ten kluk dělá? Konečně je kolo za mnou, lezu z něj a snažím se rozhýbat nohy. Na zadní straně stehen mě bolí svaly, které bych tam nikdy nečekal a nutí mě k chůzi člověka s průjmem, který to má lehce na krajíčku a možná už lehce za ním. Kolo parkuji rychle, převlékat nic nepotřebuji, což mě trochu rozhazuje. Další věc, která mě rozhazuje je zjištění, že měsíce běhání jsou asi k ničemu.

popisCesta vůbec neubíhá a nohy jsou těžké. Postupně se to však zlepšuje a začínám dohánět a předhánět některé běžce a chodce. Někdy to není zcela praktické. Chce se mi totiž močit, přeci jenom jsem toho při plavání dost vypil. Močit před dvěmi závodnicemi, které jsem právě pracně zdolal, se mi nechce, takže musím přidat. Povedlo se, utíkám jim, ulevuji si. Tekutiny doplňuji na obrátce, ta blondýna je celá šťastná, že jsem se konečně u ní stavil. Poslední zatáčka teď už „jen“ rovně. Proklínám celý veslařský kanál i s jeho značením. Vždycky, když mám pocit, že už mám za sebou tak kilák, pohled na kilometráž mi řekne, že to bylo asi 250 m a vrhne mě zpět do skepse. Umřu! Ale ne, brána se blíží, támhle je už Tereza Č., podává mi buřinku, davy šílí, moderátor pronáší mé jméno, poslední zbytky sil se mobilizují, styl se zdokonaluje, cíl je tu. Dostávám tričko, polibek od ženy, gratulace od ETN Fans, pivo od Hobzáče, cigaretu od Phillipa Morise ... Je to krásný pocit. Sednul bych si, ale nemůžu. Tak nic, chodím. Je to za mnou, za námi. Večer to pěkně oslavíme. Závodu se zůčastnilo deset borců z ETN. Další zájemce a zájemkyně zastavila dovolená, nemoc nebo těhotenství. To nás s největší pravděpodobností připravilo o prvenství v týmech. ETN Race Team zabojoval skvěle, v první desítce obsadil čtyři místa: 2. Zbyněk, 3. Lukáš, 6. Martin Č., 8. Patrik. ETN Survive Team zabojoval důstojně, místa vám neřeknu, protože právě se na ně ze stránek www.ittriatlon.cz nemůžu dostat, a navíc se tam do toho motají chlapi nad 40 let. Ale nikdo od nás nebyl poslední, dokonce ani já. Ať žije IT triatlon 2009, na kterém se jistě sejdeme v ještě hojnějším počtu. Děkujeme za podporu našim rodinám a ETN Fans (Pavel Pola s rodinou a foťákem, Terka, David, Yoz, Maja, Láďa K., Muf).


Více fotografií ...
Sdílet odkaz:
tisk
 

Kariéra - hledáme


Vídíš se v některé z vypsaných pozic? Neváhej a jednej.

Žádná z aktuálních nabídek tě neláká, ale láká tě Etnetera?
Zkus si najít své místo.

Kontakt na HR


David Procházka
hr@etnetera.cz
+420 602 603 943

 
Doporučujeme: Nabídka práce, volná pracovní místa - pracovní portál SPRÁVNÝKROK.CZ