Horská výzva aneb 80-ti kilometrový běh po šumavských hvozdech

13. 06. 2013, Autor: Lukáš Blail

Tak co, už máš batoh? Ne, nemám. Napiju se od tebe a výbavu mi poneseš. A hůlky, máš? Jo mám, z Tesca, tchýně s nima chodí na procházky, tak mi je půjčí. Co ponožky, řešíš je? Mám z Globusu, 10 párů za kilo, no nekup to. Aha, no tak to teda potěš koště.

Tak tohle řeším s bratrem týden před startem našeho prvního trailového závodu. Navíc ho už 6 týdnů trápí zánět v koleni, takže za poslední měsíc má naběháno asi 20 km. Jsme tedy domluvený, že doběhne, kam doběhne a zbytek holt doběhnu sám mimo pořadí.

popis V pátek bráchovi ještě v Trail-pointu kupuju běžecký ponožky, náplasti na puchejře, gely a ve 3 hodiny odpoledne vyrážíme směr Zadov. V 6 hodin jsme na místě. Rychle se zaregistrujeme, dostaneme pohlednici s mapou (jestli ztratíme fáborky, tak podle téhle mapy to asi nedáme )a jedeme se ubytovat do penzionu. Po večeři na chvíli zaléháme a po desáté se začínáme připravovat. Před jedenáctou nás doprovod odváží na start. Chvíli zevlujeme ve stanu, kde panuje dost komorní atmosféra. Všichni asi čekají v autech, nebo nevím. Za chvíli už nás volají na start. Zařazujeme se někam doprostřed startovního pole a čekáme na startovní výstřel.

Hned po startu začíná mírné stoupání, ve kterém předbíháme dost lidí a usazujeme se někde kolem 20. místa. Nekoukáme po fáborkách a běžíme s davem, což se ukáže jako velká chyba. Po 2.5 km jsou fáborky fuč . Kdo má, vytahuje mapu a řeší se kudy dál. Pobíháme zmateně tam a zase zpátky, až to nakonec po žluté berem někam. Za chvíli vidíme zleva proud čelovek, super, jsme zpět na trase. Sbíháme z kopce, překračujeme most a za chvíli opět stojíme, bo fáborky nikde. Opět zmateně pobíháme tam a zpátky :) Nakonec se vracíme zpět na most, kde se mělo odbočit prudce doprava. Cesta pokračuje dost nepříjemným úsekem podél potoka Losenice. Před námi davy lidí, předbíhat se nedá, zleva potok, zprava neprostupný les. Občas stojíme několik minut a čekáme až se fronta pohne. Konečně Popelná a před námi kopec. Předcházíme davy a na kopci jsme už sami. Dál jdeme až na jeden menší kufr na 19. km správně a na první občerstvovačce jsme za 3:40. Bratr po cestě láme Tesco hůlky.

Původní plán byl zůstávat na občerstvovačkách co nejkratší dobu, ale nějak nám to nevychází. Je to, jak mi němčináři říkáme, Die Katastrophe a trčíme tam nakonec 14 minut. Vyrážíme dál, cesta pokračuje docela dlouhým seběhem a bratr začíná protestovat. Už se mu nějak nechce běžet a to jsme teprve na začátku. Dávám mu svoje hůlky, aby aspoň trochu zrychlil. Dobíháme holky (tým Do pohody myslím), brácha zpomaluje a začíná se vykecávat a valí jim šrouby do hlavy. Nabíháme na silnici a tam jsme silný. Konečně holkám utíkáme a nevybouřený brudr se zase může chvíli soustředit na běh :-) Dobíháme pod kopec a začíná nejdelší stoupání na trase. Na druhou občerstvovačku dorážíme už za světla v čase 6:01. Brácha je prošitej jak deka a rozhoduje se skončit. Pokračuju tedy dál sám a začínám trošku závodit.

V dlouhém seběhu k Čenkově pile mě dobíhá první tým holek (Klára Rampírová/Kristýna Skalická). V prudkém kopci na ně nemám, ale v rovinatějším úseku si je docvaknu ( Tady mám nejrychlejší kilák na trase - 4:45 min/km). Spolu pak běžíme přes další dvě občerstvovačky, než na mě před Kvildou sedne těžká krize. Holky mizí v dáli a já se trápím sám. Navíc mi po 60km došla baterie v Garminu, takže nevím, jak pomalu vlastně jdu. Cesta na Kvildu je nekonečná. Už si říkám, jestli jsem to někde neminul. Konečně se přede mnou objevuje Kvilda a poslední check-point. Hroutím se na lavičku a cpu se škvarkama , které zajídám tvarohovým koláčem. Prostě mňamka. Čekám, až se trochu vzpamatuju. Dost vážně uvažuju, že to zabalím.Motá se mi hlava a brní mě celej ksicht. Ruce se mi klepou jak stoletýmu dědkovi. popis Sedím tam dobrejch 15 minut a řeším co s tím. Nakonec se těžce zvedám a belhám se dál. Hned na první křižovatce nevím, kudy tudy do Bavorova (teda do Zadova :-)). Čekám na tým Závisláci, kteří jsou kousek za mnou. Tak prej rovně. Ok, belhám se rovně z kopce a jde to pěkně ztuha. Po cca 300m zjišťujeme, že jdeme blbě. Kodrcám se zpět na křižovatku a je to peklo. Pokračuju tempem tak 2,5km/hod a vím, že to dneska bude ještě hodně dlouhý. Dostávám se na závěrečný silniční úsek a rozcházím se do rychlejšího tempa. 2km před cílem je krize pryč a už zase můžu pomalu běžet. Závěrečnou sjezdovku sbíhám a v cíli jsem za 12:22. Pocit v cíli je slastnej, až jsem z toho chvíli na měkko.

Když to na závěr shrnu, tak to byla celkem povedená taškařice a dost jsme si to užili. Počasí vyšlo na jedničku. Trať byla parádní. Lidi na občerstvovačkách super. Značení tedy mohlo být lepší, ve dne se to dalo ale v noci... Občerstvovačky mi přišly dost chudé, dost mi chyběli banány nebo melouny. Ale možná jsem jenom rozmazlenej z ironmanů.

Lukáš Blail je dlouholetým Java Developerem ve společnosti Etnetera.

Sdílet odkaz:
tisk
 

Etnetera opět boduje.


Etnetera obsadila druhé místo ve studii Nejlepší zaměstnavatel ČR 2012.


Více v tiskové zprávě...


Cyklozaměstnavatel 2011

Etnetera získala v rámci kampaně „Do práce na kole“ ocenění „Cyklozaměstnavatel roku“.
V soutěži se hodnotil celkový přístup firem k podpoře dojížďky zaměstnanců do práce na kole.


ostatní ocenění

Kontakt na HR


David Procházka
hr@etnetera.cz
+420 602 603 943

Offlineblog

Offlineblog

Ljama


Komix z prostředí imaginární firmy.

ljama

Ještě jste ho nečetli? Tak tudy ...

 
Doporučujeme: Nabídka práce, volná pracovní místa - pracovní portál SPRÁVNÝKROK.CZ