Offline 2013

23. 09. 2013, Autor: Jan Pastyřík

Tradiční firemní víkendovou akci jsme letos pojali ve stylu „nikoho nenutíme, ať si každý najde to své.“ Hledali jsme místo, kde to bude hezké, kde budeme moct něco popracovat, kde si oddechneme, popijeme...
Vyhrál Úštěk, město mezi chmelnicemi.
Ilustrační obrázek

Část kolegů se vydala na téměř stokilometrovou cestu na kole, ale většina zvolila cestu vlakem. Všem se podařilo včas dorazit na nádraží, dát si v klidu pivko a nastoupit do správné části vlaku (jedna část se v Kralupech odpojovala). Někoho to možná překvapí, ale vyhradit větší počet míst nebo připojit vagon není pro České dráhy problém a ani to moc nestojí. Přestože vyhrazené oddíly byly označeny cedulkami, musel je před příjezdem do Bubenče pan průvodčí bránit vlastním tělem. Prý si u toho dost vyslechl (a to bylo ještě před klipem „já mám právo sedět“).
Včas jsme stihli přestoupit i vystoupit (byla dost klika, že je Úštek konečnou stanicí). Postavivše se na pevnou zem, řada lidí zjistila, že zase tak střízlivá není. Cesta do kempu (cca 300 m) se tak někomu natáhla až na tři hodiny. Navíc na ni nějaký poťouchlík umístil nádražní restauraci.

Kemp není z nejnovějších a o kuriozity v něm není nouze. Například záchody a sprchy, kde světlo ovládá fotobuňka a zhasíná cca po 30 vteřinách, nám později připravily nejednu pernou chvilku. Co kempu schází na vybavení, to nahrazuje překrásné okolí, v čele s rybníkem Chmelař a úžasnou písečnou pláží.

V hospodě nás už čekali kamarádi z FINETIME a rozjel se tradiční ETN večírek s hudbou, povídáním a Holečkovkou. Nováčků byla spousta a spoustu z nich Holečkova smrt také dostihla (je nutno pochválit ty, kteří se o své padlé kamarády starali, vytahovali je z bláta škarpy, ukládali je do postelí a sledovali, zda stále žijí).
Část lidí se přesunula na blízkou diskotéku, jiní zůstali u svých pohárů a mohli tak přivítat nejen slunce, ale i kolegy, kteří vstali, aby vyrazili na pomoc Úšteku.

Sobotní ráno bylo krásné a slunečné. Do katastru města Úštek patří další dvacítka obcí, takže najít místa na práci nebyl problém.

Skupina dlouhospáčů a lidí, kteří museli v sobotu odjíždět, se vypravila pěšky na židovský hřbitov, kde prováděli skoro až zahrádkářské práce mezi hroby (a také na nich).

Druhá skupina obsadila Kalvárii, což je místo s barokními kostelíčky, které jsou vidět ze širokého dalekého okolí (což znamená, že jsou na strašně vysokém a strmém kopci). Kluci tu, šleháni prudkým větrem, v nelidském terénu hrabali trávu a dostávali ji na přístupnější místo.

Další skupina vyrazila na Konojedské bochníky, což je skalní útvar, ukrytý v lese na vrcholku kopce. Prostranství před skálou bylo zarostlé nálety a naším úkolem bylo větve odtahat asi 400m na hromadu, kam se jednou snad dostane technika. Takže to bylo: kus do kopce, svázat si otep větví, stáhnout dolů, hodit na hromadu, větší kus do kopce, další otep, a tak pořád dokola. Většina nachodila okolo deseti kilometrů, a to buď do kopce nebo vlekouce těžké větve. Pracovní písní se stal ruský hit „ej uchněm.“ Svým nadšením jsme však strhávali i turisty (většinou důchodce), kterým bylo prostě tak nějak blbé jít dolů a nějakou větev nevzít s sebou.

Ještě jedna skupinka se pustila do čištění hřiště v kempu. Pár lidí se k práci nedostalo vůbec, ale to nevadilo.

Jelikož se s prací skončilo včas a počasí bylo stále nádherné, mohli jsme si užít pláže a rybníka.

Úštěk je nejmenší městskou památkovou rezervací v ČR, což neznamená, že toho má málo k nabídnutí. Vyrazili jsme na prohlídku synagogy, ptačích domků, vodního světa a muzea čertů (vše bylo propojeno orientačně poznávací hrou).

Večírek byl opět tradiční, jídlo, pití, ping-pong, fotbálek, diskotéka, dobývání servírek, prohra Slavie 4:0, normálka.

Nedělní ráno bylo líné a zpočátku nudné. Pár lidí se vydalo na výlety (na Kalvárii, na hrad), někdo se projel na koni (se kterým dorazila naše blízko bydlící kamarádka), zbytek popíjel. K drátěnce přibyl nový nápoj, zelená s octem, který byl nazván EKO-drátěnka.
Když ve dvě odpoledne přijel autobus, dohadovala se skupina o tom, zda není škoda odjíždět tak brzo. Pan řidič z Interbusu byl při našem nástupu poněkud nervózní, ale pak poznal, že to s námi není tak zlé a v pohodě nás dovezl (i na čurání zastavil).

Takže počasí vyšlo a akce se vydařila. Velké poděkování patří starostovi Pavlovi Kundrátovi a správci obecních majetků Petru Legnavskému a jeho partě.

 

Fotogalerie

Obrázek fotogalerie
Obrázek fotogalerie
Obrázek fotogalerie
Obrázek fotogalerie
Obrázek fotogalerie
Obrázek fotogalerie
Obrázek fotogalerie
Obrázek fotogalerie
Obrázek fotogalerie
Obrázek fotogalerie
Obrázek fotogalerie
Obrázek fotogalerie
 
 
1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8
 
 
Sdílet odkaz:
tisk
 
 
Doporučujeme: Nabídka práce, volná pracovní místa - pracovní portál SPRÁVNÝKROK.CZ