ETN Life

Ilustrační obrázek

Jak se lyžuje se zavřenýma očima?

20. 05. 2011 13:00    kategorie: ETN Life    autor: ZHr    komentářů: 3

Nikdy jsem pořádně netušil, v čem spočívá práce traséra, takzvaného průvodce, kterého využívají nevidomí lidé při sportu, ať již třeba při běhu, nebo běžeckém lyžování. Ale protože jsem v naší firmě známý sportovec a vášnivý běžkař, oslovilo mě vedení firmy s doposud neobvyklou nabídkou od nadace Leontinky – doprovázet jako trasér zrakově postiženého kluka na mezinárodní závody v běžeckém lyžování, které se konají Norsku.
 

Etnetera podporuje podobné projekty, ale ne běžnou formou finančního daru, spíše se snažíme pomáhat vlastními silami konkrétním projektům, takže vyrážíme třeba uklízet po povodních nebo opravovat hrad apod.Tudíž doposud jsem pomáhal spolu s ostatními kolegy pouze běžnou prací. Tohle byla jedna velká neznámá, vlastně jsem si moc nedovedl představit, co všechno to obnáší, ale vzal jsem to jako obrovskou výzvu i nesmírnou zodpovědnost.

Brzy jsem se seznámil se zrakově postiženým devatenáctiletým Honzou, kterého jsem měl doprovázet na závody. Absolvovali jsme spolu slaďovací trénink v Krkonoších a hned jsme si rozuměli. Ta práce s ním mě přímo pohltila.

Začátkem dubna jsme odjeli ještě spolu s dalšími mladými soutěžícími reprezentovat Českou republiku do norského zimního střediska Beitostølen na Ridderrennet 2011, týden závodů v zimních sportech pro zrakově a tělesně postižené. Po celou dobu jsem Honzu připravoval na závody, staral se mu o lyže, doprovázel ho nejen při závodu, ale i na různé společenské akce, recepce a večírky.

Poznal jsem tam hodně mladých, talentovaných lidí, kteří i přes svůj handicap neztratili optimismus a mají velkou sílu bojovat, závodit i plně si užívat života. Mnozí zrakově postižení jsou výbornými hudebníky i zpěváky a dokážou se skvěle odvázat. Tito lidé nečekají pasivně na pomoc druhých, ale jsou průbojní, připravení a odhodlaní učit se nové věci, čelit každodenním překážkám i nástrahám.

Velmi mě překvapilo, jaké jsou v Norsku podmínky pro postižené občany. To se nedá s naší zemí srovnávat. Samotný závod proběhl pod záštitou královské rodiny, s organizací pomáhala královská armáda, vše bylo perfektně připravené. Naši závodníci se po pár dnech sžili s prostředím tak, že se dokázali sami pohybovat v hotelu, zařídit si registrace na závody i jiné záležitosti. Očekával jsem, že budu doprovázet Honzu doslova na každém jeho kroku, ale on byl schopen zařídit si spoustu věcí sám.

S Honzou a s dalšími členy naší výpravy jsem toho zažil mnoho, pár spíše emotivních výkřiků než ucelených výpovědí přikládám k dobrému.

Salto aneb bezpečný pád
Vyjeli jsme na trať horského závodu, co se pojede v úterý. Nejdřív do kopce - pěkně jsme se zapotili. Pak s kopce - učili jsme se jezdit s Honzou "na hůlku" - paráda, dařilo se celkem od začátku. Zatáčky, padáky - no a při druhém sjezdu mi Honza zmizel od hůlky - salto? Prý bezpečný pád. No, naštěstí už se neopakoval.

Úterní horský závod
„Start!“ Od začátku Honzu z plných plic povzbuzuju. Řvu: „Hop, hop, pojď!“ A komentuji trať. „Makáme,“ řvu na celé kolo. Vidím, že na třetím kilometru vadne, tak řvu ještě víc. Sjíždíme řadu xcs-sledgistů. Když Honza svěsí ruce, řvu na něj ještě víc: „Nevzdávej to! Už jen kousek!“ Je vidět, že jede na maximum. Na stadiónu je nafoukaný čerstvý sníh, lyže v něm jedou mizerně. Prodřeme se skrz cílovou pásku. Až na jednoho mistra z Honzovy kategorie nás rozhodně nikdo nepředjel. Ukazuje se, že to sedí, tržíme stříbrnou medaili“.

Samostatnost zrakoušů
Půlhodina procházky po Beitostolenu skončila na chodbě před naším pokojem. Čekala mě Magda (vedoucí naší výpravy) s výrazem, který byl výmluvný. Maxovi se v bazénu udělalo zle od srdce a musí okamžitě do nemocnice. Odjeli s vojenskou hlídkou do nemocnice, vzdálené cca 40 km.
Starost o ostatní tedy zůstala jen na mě. Zdeněk byl v sauně, Honza chtěl jít plavat, Ráchel byla na pokoji a dohodli jsme se, že počká do večeře, tj. do 7 hodin večer. Zašli jsme s Honzou do sauny, Zdeněk hned věděl, co a jak. Všichni zrakouši si vzali slepecké hole a okamžitě z nich byla cítit samostatnost a nezávislost. Byli připraveni se sami o sebe postarat. Je jasné, že nejhorší je nové neznámé prostředí, ale v hotelu, kde jsme byli týden, to není žádný problém.

Koncert na talentshow
Pro Ráchel se dostavil vojenský doprovod, odvedli ji do zákulisí, odkud vystoupí na pódium, kde bude klavír. Já sděluji dobrou zprávu i ostatním a jdeme na Talent show. V konferenčním sále hotelu je asi tisíc lidí. Nepřeháním. Je totálně plno a akce vypadá velkolepě. Zahajuje vojenská kapela, hraje úžasně, celá performance je i se slavnostním nástupem. Pak zpívá maličká, kulatá slepá Norka. Ráchel se s ní skamarádila - holky zjistily, že se sice nedomluví Norsky, ale Norka má předky z Finska a Ráchel umí mimo jiné finsky. Socializační dovednosti a vůle je u nevidomých naprosto úžasná. Na věku ani pohlaví nezáleží.
Druhá nastupuje Ráchel. Před tím dorazí Maxim s Magdou a všem se evidentně ulevilo. Ráchel zahajuje klavírní etudu od Glenna Millera - naprosto famózně. Celý sál zadržuje dech, nikdo ani nehlesne. Po odehrané 4minutce se ozve ohlušující aplaus, který trvá evidentně déle, než jakýkoli jiný. Ráchel veřejně věnuje píseň Glenovi, svému přidělenému trasérovi, který se o ni stará celý týden. Ten je silně dojatý. A já nestačím zírat, co ta 18letá holka dokáže.

Každý večer jsem usínal se strašně dobrým pocitem, že mohu být u toho. Nejednalo se pouze o doprovod, ale o poznávání. Zažil jsem tam tolik nového a nepoznaného. Honza získal 2 stříbrné medaile, byl šťastný, že to dokázal, ale nešlo ani tak o samotné vítězství, ale především o to moci se zúčastnit.

 

Fotogalerie

Obrázek fotogalerie
Obrázek fotogalerie
Obrázek fotogalerie
Obrázek fotogalerie
Obrázek fotogalerie
Obrázek fotogalerie
Obrázek fotogalerie
Obrázek fotogalerie
Obrázek fotogalerie
Obrázek fotogalerie
Obrázek fotogalerie
Obrázek fotogalerie
 
 
 
Sdílet odkaz:
tisk

Diskuze k článku

Míra, 23.5.2011 22:10

Bomba Zbyňku! Uznání sportovcům i tobě. Konečně pořádnej článek a supr fotky ;)

Marty, 23.5.2011 17:38

Klobouk dolů, jen tak dále!

Jirka, 21.5.2011 17:27

Super reportáž. Palec nahoru!

Přidat příspěvek

 

Kontakt pro média


Máte zájem o další informace, odborný článek či přednášku na konferenci? Kontaktujte nás prosím na pr@etnetera.cz.

RSS - ETN Life


RSS kanál ETN Life Blogu

Offlineblog

Offlineblog

Ljama


Komix z prostředí imaginární firmy.

ljama

Ještě jste ho nečetli? Tak tudy ...

 
Doporučujeme: Nabídka práce, volná pracovní místa - pracovní portál SPRÁVNÝKROK.CZ